Základní parametry
Protein často bývá jedním z prvních suplementů, po kterých cvičenec sáhne. Parametrů a kombinací, ze kterých můžete vybírat, je samozřejmě mnohem více, než je možno pokrýt jedním článkem. Pojďme si ale ukázat ty naprosto základní, které vám mohou napomoci v rozhodování.
Obsah bílkovin
Obsah bílkovin na 100 gramů produktu třídí proteinové doplňky do dvou základních skupin. Tou první jsou proteinové koncentráty, jejichž hodnota obsahu bílkovin se pohybuje někde v rozmezí 60 % (Takové produkty jsou často ne úplně čistě proteinové, ale obsahují další složky, jako třeba jistý podíl sacharidů, a doporučují se většinou v objemových přípravách) až 80 % (Ty už slouží většinou výhradně k navýšení příjmu bílkovin). Je to asi ta nejvšestrannější kategorie, hodí se jak k dochucení různých jídel, jako jsou kaše ke snídani, tvaroh před spaním nebo dokonce pečení, tak jako záchrana v době, kdy si chcete udržet denní příjem bílkovin, ale nemáte čas na přípravu vlastního jídla anebo není po ruce žádné stravovací zařízení s kvalitními potravinami. Využití naleznou také v objemových či redukčních dietách, zkrátka jsou jakousi kategorií all-in-one.
Druhou skupinou jsou takzvané proteinové izoláty. Zde se obsah bílkovin dostává až nad 90 % a tradičně se využívají hlavně v redukčních dietách. Dle mého tou hlavní výhodou proteinových izolátů je velmi nízký, takřka nulový podíl laktózy. Ta je častým důvodem trávicích obtíží u jedinců s určitým stupněm intolerance. Dnešní produkty jsou většinou již na takové úrovni kvality, že i běžný koncentrát nedělá problémy. Pokud je někdo skutečně na obsah laktózy velmi citlivý, s kvalitním izolátem by neměl pociťovat žádné obtíže. V krajním případě lze sáhnout po jiných zdrojích bílkovin, jako jsou hráškové, rýžové a mnohé další proteiny, které již laktózu ze své podstaty neobsahují vůbec.
Doba trávení
Obecně vzato jsou téměř veškeré kategorie proteinových přípravků ve srovnání s běžným jídlem mnohem rychleji využitelné pro tělo, což je třeba mít na paměti vždy.
Tím absolutně nejrychlejším je rozhodně hydrolyzát. Hydrolýza znamená zkracování bílkovinných řetězců štěpením jejich chemických vazeb na kratší (a tím pádem rychleji vstřebatelnější) úseky, takzvané oligopeptidy. Podle toho, jak moc velkým stupněm hydrolýzy bílkovina projde ji řadíme na stupnici DH až do hodnoty 32. Vyšší hodnota nutně neznamená lepší hodnota. Je pouze rychleji vstřebána, protože jsou v takové směsi obsaženy kratší fragmenty bílkovin, které jsou tělem enzymaticky zpracovány rychleji než ty dlouhé. I díky tomu je vhodné u takového proteinu používat nižší dávky. Ti z vás, kteří po tréninku užívají například 40 g prášku, by u hydrolyzátu měli použít raději méně a zbytek doplnit běžným proteinem, například klasickým koncentrátem. Doba vstřebávání je různá, dle stupně hydrolýzy, ale lze počítat s půlhodinou až hodinou.
Druhým nejrychlejším proteinem je již zmíněný izolát, u nějž je doba vstřebávání přibližně dvojnásobná. Téměř stejně je na tom i klasický koncentrát. Jedna až dvě hodiny je třeba stále považovat za velmi rychlou dobu vstřebání.
Tím nejpomalejším je kasein. Je třeba mít na paměti, že pomalé vstřebávání se nerovná špatné vstřebávání. Naopak, vstřebávání je velmi kvalitní a přísun aminokyselin do těla je rozložen do relativně dlouhého intervalu čtyř až osmi hodin, což je ideální například na noc. Výzkum také poukazuje i na výbornou pomoc kaseinu v potréninkovém nápoji, kdy kombinace hydrolyzátu, klasického koncentrátu a micelárního kaseinu přibližně v poměru 1:2:1 je vůbec nejlepší kombinací pro nastartování proteosyntézy, sražení kortizolu a nastartování regeneračních procesů. Jakousi kombinací jednotlivých druhů vznikají tzv. vícesložkové proteiny, které kombinují výhody všech zmíněných skupin.
Záleží na vás, který protein a k čemu hodláte využít. Každý protein má jisté benefity, ovšem s žádným nelze udělat chybu a spektra výhod každé skupiny se velkou měrou překrývají. Nelze ukázat na jeden protein, že by byl lepší než ty ostatní, nicméně pokud neplánujete pořídit více druhů proteinů najednou, doporučil bych začít u nestárnoucí klasiky, kterou je syrovátkový koncentrát.
