Kdy sáhnout po proteinové tyčince?

Jak vybrat spávnou proteinovou tyčinku podle složení?

V podstatě bez nadsázky se dá říci, že zejména v minulých letech byly proteinové tyčinky způsob, jak prodat levný, podřadný protein za vysokou cenu. S postupnou osvětou široké veřejnosti se i výrobci museli zamyslet a začaly se tak na trhu objevovat proteinové tyčinky, které byste se nemuseli bát zařadit ani do standardního jídelníčku.

Co by měla správná proteinová tyčinka obsahovat? 

Nejdůležitějším parametrem jsou, jak se asi dá čekat, bílkoviny. Tím zásadním je nejen jejich obsah, ale především zdroj. Dle legislativy je výrobce povinen uvádět veškeré suroviny seřazené v poměrném zastoupení. V praxi to tedy znamená, že ta surovina, která je ve složení uvedena jako první je také ta, které je v celkové hmotnosti proteinové tyčinky nejvíce. To samé platí i pro jednotlivé druhy použitých proteinů, protože tyčinky často obsahují více druhů. Opět by měly vyhrát klasické, ozkoušené živočišné zdroje jako je mléčná bílkovina, syrovátkový koncentrát či izolát, vaječný albumin nebo micelární kasein. Na druhou stranu, čemu je lepší se určitě vyhnout, jsou hydrolyzované kolageny či kaseinát vápenatý, které zejména v těch levnějších tyčinkách najdete v majoritním zastoupení. Někde na pomezí mezi těmito dvěma póly jsou pak ještě zdroje jako izolát sojové bílkoviny nebo proteiny konopné, hrachové a jiné. Ty sice nedosahují kvalit těch živočišných, ale aby si i vegani přišli na své, můžeme se s nimi v některých tyčinkách jako s výlučným zdrojem setkat.

Tyčinka samotná by pak měla obsahovat běžnou porci bílkovin, která se pohybuje okolo 20 – 30 g bílkovin v jedné tyčince. Na to pozor, lidé si často pletou obsah ve 100g produktu, kde se skutečně toto množství běžně nachází, nicméně standartní tyčinky mívají klidně i polovinu hmotnosti, čtěte proto etikety pečlivě.

Že by proteinové tyčinky neměly obsahovat přehršel jednoduchých cukrů, je asi každému jasné. Senzoricky jsou samozřejmě příjemnější, než použít ovesné vločky, ale nakonec jde o to do sebe dostat kvalitní produkt a nikoli si pouze pochutnat. Kromě těchto řekněme běžných zdrojů můžeme v tyčinkách nalézt i tzv. polyalkoholy, což jsou jakési odnože běžných sacharidů, které ovšem disponují buďto mnohem menší nebo téměř žádnou energetickou hodnotou. Mezi používané se řadí maltitol a erythritol. Jejich obsah může být výhodný zejména pro ty, jenž v období redukčních diet hledají možnost, jak si dát něco sladkého na zub bez zbytečných kalorií. Naopak kvalitní sacharidové zdroje jako jsou škroby nebo ovesné vločky ocení ti, kteří kromě kvalitních bílkovin hledají i zdroj energie, jmenujme například cyklisty či vytrvalostní běžce. Vybírejte tedy i tyčinky, které vám sedí i z hlediska zdrojů sacharidů.

Umělá sladidla v proteinových tyčinkách? Nemějte obavy! 

V proteinových tyčinkách se samozřejmě nelze vyhnout dalším přísadám, jako třeba umělým sladidlům, které jim kromě jiných dochucovadel dodávají onu sladkou chuť. Dále plnidla, emulgátory, stabilizátory a další složky, kterým se úplně vyhnout nedá, protože by tyčinka nevypadala dobře, neměla dobrou texturu a vlastně ani nechutnala. Největší haló se vždy dělá kolem umělých sladidel a i když si myslím, že umělá sladidla nejsou takový problém, jaký se z nich dělá, je lepší vždy zvolit taková, která jsou hodnocena za „bezpečná“. Zmiňme například sukralózu nebo steviolglykosidy. Z těch méně doporučovaných, které by bylo vhodné upozadit to může být například acesulfam K nebo aspartam.

Alá proteinová tyčinka ze supermarketu 

Kupujte opravdu kvalitní produkty, velmi často jsou totiž k vidění „proteinové“ verze tyčinek v běžných obchodech, které nejsou ničím jiným než tou samou sladkostí, do které se přidalo pár gramů, v lepším případě průměrného, proteinu.

Proteinové tyčinky obsahují mnoho dalších složek, ale pro základní představu o tom co by měla a neměla obsahovat a pro správnou volbu při hodnocení složení vám toto postačí.

Kdy sáhnout po proteinové tyčince?

Nespornou výhodou tyčinek je samozřejmě jejich kompaktnost a jednoduchost. Ideální na cestování, výlety a podobně, když chcete přijímat kvalitní potraviny bez nutnosti kupovat fastfood nebo běžné sladkosti. I zde ale platí všeho s mírou a neměly by tvořit každodenní součást jídelníčku. V důsledku nutnosti použít různé látky zmíněné výše může zvýšený příjem vést k zažívacím obtížím.