V dětství jsme většinou plní energie a váhu neřešíme. Život se překlopí do dospělosti a sedavé zaměstnání, stres, hormonální i životní změny udělají své. Necháme-li se semlít starostmi, přestaneme-li mít skutečnou radost ze života, tak prostě stárneme a tloustneme. Skutečně znamená přibývající věk, mateřství a sedavé zaměstnání kila navíc? Nebo je to všechno jen výmluva?
Proč tloustneme a jak tomu zabránit? Hubnutí není věda!
Nejprve se pojďme podívat na přirozený zákon zachování energie, proč vlastně tuky ukládáme, k čemu jsou nám dobré a kdy už škodí.
Naše tělo, mimo jiné, potřebuje energii pro fungování orgánů a svalů. Energii si dokáže vzít ze sacharidů, vyrobit si ji z tuků, bílkovin a dokonce i z vlastních svalů.
Tuky navíc zajišťují transport důležitých vitamínů, udržují tělesné teplo a jsou skvělou zásobárnou energie. Ne nadarmo byla před třiceti tisíci lety symbolem krásy Věstonická Venuše – žena kyprých tvarů znamenala hojnost a spokojenost.
Sacharidy jsou zas důležitým motorem pro svaly, mozek a celé fungování těla. Jejich nízká hladina přivodí malátnost a psychickou únavu – své o tom vědí profesionální kulturisté v přípravě na závody, kdy omezují příjem sacharidů.
Bílkoviny mají funkci stavební, ochrannou a regulační: ovlivňují například hladinu některých hormonů.
Co když ale máme nadbytek této energie? Tělo má tendenci chovat se zcela přirozeně a po tisíciletí stejně: přebytečnou energii si ukládá ve formě tuků na „horší časy“, protože základní chování každého zdravého organismu je přežít.
Pro naše zdraví je také důležité sledovat rozložení tuku v těle. Při tendenci těla ukládat tuk v oblasti břicha je lépe zpozornět – může se jednat o nebezpečný viscerální tuk. Tady už nejde „jen“ o estetiku, široký pas a vystouplé břicho můžou značit blížící se problémy v podobě srdečních chorob, cukrovky nebo až rakoviny.
Proč a z čeho tělo tvoří tuk?
Tuk se tvoří ukládáním nevyužité energie, ať už z tuků, jednoduchých sacharidů, které tělu dodáme nebo štěpením složitých sacharidů, z nichž se jednoduché sacharidy uvolní. Pokud snížíme příjem sacharidů na minimum, tělo začne čerpat energii z tuků, které si předtím uložilo (tělo si tuk promění v energii a tak začíná proces hubnutí).
Určité množství tukové tkáně je v pořádku, problém je, že se může ukládat neomezeně, a tak dochází k tloustnutí.
Jak tedy zabránit tloustnutí?
Nejjednodušší cestou je, že kolik přijmu, tolik musím zase vydat, případně se dostat do lehkého deficitu a tím hubnout. Není problém si dohledat základní kalorické tabulky, ze začátku se však stačí držet selského rozumu: když sedíme celý den v práci, nedáme si k obědu kachnu s knedlíkem a nezapijeme to celé vychlazenou dvanáctkou. Nejenže jde o příjem velkého množství energie, které hned tak nespálíme, ale navíc se nám zvedne hladina cukru, člověk se cítí chvíli blaženě a ospale, po poklesu cukru v krvi však přijde ještě větší hlad a tendence opět konzumovat kalorická jídla.
Jak můžeme využít (spálit) přijatou energii nebo tělesný tuk?
Při jakékoliv pohybové aktivitě využíváme rychle dostupnou energii. Při nedostatku této energie si tělo sáhne do tukových zásob. Obecně je známo, že k nastartování metabolismu je potřeba 20 minutová aktivita, tedy optimální je 60 minut vytrvalého pohybu (ať už jde o jízdu na kole, běh, cvičení ve fitku nebo cokoli jiného).
Každý pohyb se počítá! Vyjít si na procházku, proběhnout se lesem, přestat používat výtah, místo auta nebo MHD se vydat alespoň kus cesty do (nebo z) práce pěšky. Udělat si z pohybové aktivity společenský rituál (parta maminek se sejde a společně s dětmi venku cvičí a běhá s kočárky), či unikátní čas k vnitřní meditaci, jen nazout tenisky a vyběhnout třeba do ranní rosy. Dostaneme tak tělo do energetického deficitu čímž začneme hubnout. Tělo má tak možnost využívat své energetické zásoby, v nejlepším případě tuky, jako zdroj energie. Během aktivity navíc tělo vyplavuje hormon štěstí a máme tak menší tendence se přejídat a uklidňovat se obsahem lednice.
Může za to stres a nedostatek spánku
Faktem je, že chronický stres narušuje kvalitu spánku a tím dochází ke zvyšování hladiny krevního cukru. Čím to je? Opět jsme u základní funkce našeho těla – přežít. Jsme-li ve stresu, přecházíme do nastavení „uteč nebo bojuj“. Naše vystresovaná hlava dává tělu signál, že je terčem útoku, tedy vydává pokyn vyplavit do krve glukózu, aby byl dostatek energie buď na obranu či útěk do bezpečí. Pokud nikam ve skutečnosti neutíkáme, slinivka břišní pošle do krve inzulin, aby krevní cukr roznesl po těle. Při klesající hladině cukru v krvi pak dostaneme opět chuť na něco sladkého. Velkým stresorem je pro tělo rovněž nedostatek spánku, opět jsme tedy v kolotoči inzulinové reakce a následného opětovného hladu.
A jak je to se spánkem? Pokud spíme méně, než potřebujeme, v těle klesá hladina leptinu a po jídle pak necítíme dostatečný pocit sytosti. Dalším hormonem, který je vinný za zvýšenou chuť k jídlu je ghrelin, hormon hladu. Když jsme unavení (nevyspaní), jeho hladina stoupá a hrozí, že vezmeme lednici útokem.
Hormonální výkyvy
Ke kolísání hmotnosti může docházet rovněž v důsledku hormonální nerovnováhy. Ať už číslo na váze stoupá, či klesá, bez zjevné viditelné příčiny je namístě navštívit praktického lékaře, který doporučí vyšetření u endokrinologa. S váhovou změnou totiž může jít ruku v ruce únava a depresivní stavy. Zde většinou hledáme příčinu v chybně fungující štítné žláze. Endokrinolog doporučí vhodnou léčbu a je zde velká šance, že se váha opět ustálí.
Přibývající věk
I stárnutí může vést k nárůstu hmotnosti. Ovšem ruku na srdce, nejde spíš o naši výmluvu? S přibývajícím věkem můžeme být línější a mít více pracovních a rodinných starostí. O to víc bychom pak měli sázet na kvalitní stravu a dostatek přirozeného pohybu. Vracíme se tedy k samotné podstatě problému. Musíme se mít rádi, naučíme se užívat si každého dne a za každé okolnosti dáváme přednost kvalitě před kvantitou. Ve stravě i ve vztazích. Samozřejmě to není tak jednoduché. Velký vliv na nárůst hmotnosti má i hormonální změna při dospívání a při stárnutí.
